Nezlob se, mami

1. dubna 2013 v 17:33 | *S* |  Ostatní
Na mém druhém blogu jsem před rokem zveřejňovala tuhle krátkou povídku. A protože se docela hodí (pochopíte :D) tak ji dávám i sem. Pro někoho, kdo nerad čte, ani není moc dlouhá...:)



Dívka zhruba ve věku 16ti let se líně protáhne na posteli. Neobtěžuje se s oblékáním, pouze si natáhne chlupaté kecky a zamíří do koupelny. Kriticky shlédne svůj odraz v zrcadle, sáhne do skřínky na stěně a vytáhne z ní pochybnou krabičku. Následně se vydá na toaletu. Poté dívka vyhodí do koše krabičku spolu s něčím plastovým uvnitř. Znovu se vrátí do koupelny a ze stejné skříňky vytáhne kovový náramek pro štěstí, na kterém je vytesáno Elena. Elena se zhluboka nadechne a vydechne. Zavře oči a stiskne náramek. Znovu se podívá do zrcadla tentokrát s odhodlaným výrazem. Pak dívka s doprovázejícím šoupáním chlupatých kecek tiše zaklepe na dveře ložnice své matky.
"Dobré ráno, mami."
"Dobré," odpoví jí maminka a usměje se "jakpak ses vydudala?" Elena se v duchu ušklíbne.
"Počkej mami, musím ti něco říct."
"Povídej Elenko." Znovu se přívětivě usměje.
"No, ono se to říká těžko, babi."
Máti ji krátce probodne neidentifikovatelným pohledem, ale dělá, že to jisté oslovení neslyšela. "Ale prosím tě, pověz mi to. Šup."
"No, víš mami, já jsem si tím nebyla jistá, ale dnes jsem se přesvědčila a.." zadrhl se jí hlas v hrdle.
"Na co tím narážíš, Eleno?" ztrácela trpělivost mamka.
"Mami, já tě prosím nezlob se na mě..."
"Eleno?"
"No... mami, já… pravděpodobně..."
"Elčo, prokristapána už se vymáčkni!"
"Prostě mami," výdech, nádech "prostě---prostě-prostě jsem… těhotná." A je to venku.
Matka na ni zírá jako ptačí matka na své mládě, které jí právě ptačí řečí oznámilo, že ochutnalo člověčí polévku, která chutnala jako nikotin, a že mu ta polévka zachutnala , a že je od této chvíle závislé na nikotinu a pokud nechce umřít na rakovinu plic, tak musí spáchat sebevraždu.
"Tě-tě-těhot-ná?" táže se budoucí babča.
"Ano, mami." přikývne dcera.
"A víš to jistě?!"
"Ano, mami."
"NO TO SI ZE MĚ DĚLÁŠ PRDEL?!! JAK JE TO MOŽNÝ?!! MOJE DCERA, MOJE JEDINÁ DCERA. O MŮJ BOŽE. ELENO, TY KRÁVO BLBÁ. JAK MŮŽEŠ BEJT TAK BLBÁ, TO SNAD NENÍ MOŽNÉ. VŽDYŤ JE TI 16. TO NE, TO SE MI ZDÁ." Matka ztratila trpělivost a s krvavě rudým obličejem se natáhla na postel a přikryla si hlavu polštářem. Elena naslouchá tlumeným vzlykům.
"Mami?" zašeptá Elena.
"NEMLUV NA MĚ, TY NÁNO PITOMÁ!" zařve vztekle mamka "ÁÁÁÁ!! TO NE! TO NENÍ MOŽNÉ!! TO NENÍ MOŽNÉ! TO NE, TO PŘECE NE!!. ARGH, BOŽE, BOŽE, BOŽE."
Elena se tiše posadí vedle své matky, dá jí pusu na tvář, pak se přikloní k matčinému uchu a z plných plic zakřičí "aprííííl!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tommie Tommie | Web | 1. dubna 2013 v 18:28 | Reagovat

tak to je parááda!! :D já úplně: proboha, co to je? a pak APRÍÍL a já upa lochy :'DDD tak to je supr, smekám!! :33

2 allm allm | Web | 1. dubna 2013 v 19:57 | Reagovat

už od začiatku som vedela, že to bude aprílový žart, ale zaujímalo by ma, čo na to povedala tá mama :D

3 _Mrs.Adorable_ _Mrs.Adorable_ | Web | 2. dubna 2013 v 18:12 | Reagovat

Mám vás přidané :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama